Červen 2012

Tranzit Venuše

14. června 2012 v 13:13 | Martík |  Moje :o)
6.6. 2012 proběhl úkaz, který lidstvo znovu spatří až 10.prosince 2117. Tranzit Venuše, neboli přechod Venuše přes Sluneční disk. Byla jsem s hvězdárnou z Karlových Varů v rámci tohoto úkazu na Sněžce a pozorovala tento úkaz z nejvyššího místa v České republice. Ráda bych se tedy s těmi, co to prošvihli nebo i s těmi, kteří chtějí pouze znovu nastát atmosféru neobvyklého zážitku, podělila o fotografie jak z expedice tak i ze samotného tranzitu.



Století nevyužitých možností

13. června 2012 v 14:45 | Martík |  Moje :o)

Před třemi lety se nás zeptala režisérka v divadle, jak bychom pojmenovali tohle století. Otázka celkem složitá, jiná století, když mají nějaká jména, dostala svůj název až po jejich ukončení, např. Století páry, doba temna (17. st.), století dítěte, ale jak pojmenovat století, které je teprve na začátku? Má odpověď zněla: Století svobody. Ženy mohou pracovat a muži se mohou doma starat o dítě a nikoho to dnes skoro ani nepřekvapí, homosexuálové mohou uzavřít sňatek, bisexualita je brána jako něco skoro všedního a na transsexualitu ještě sice spousta lidí kouká skrz prsty, ale už to taky není tak zlé. Můžeme cestovat po světě a cesta mezi Karlovými Vary a Prahou netrvá několik dní ani hodin, můžeme se nechat přeoperovat na jiné pohlaví, už nás nezabije chřipka ani angína (jsou tu horší nemoci, ale oproti minulosti o mnoho komfortnější léčení), můžeme si vzít člověka podle svého výběru, ne podle toho, jak zvolili rodiče. V mnoha ohledech, (samozřejmě mám na mysli Evropu a Ameriku, na ostatních kontinentech to není tak růžové) jsme na tom fantasticky. ALE...

...dnes bych napsala století nevyužitých možností. Máme možnost cestovat, máme možnost dělat věci, které nás baví, máme možnost studovat, máme možnost navštěvovat spoustu aktivit. Kolik z nás je ale opravdu využije?

Čím dál víc mě děsí pohled do počítačových učeben na mé vrstevníky, kteří tráví hodiny na facebooku, nebo pohled do parku, před základní školy, před střední školy... Mnoho mladých lidí, mnoho lidí, kteří tu budou po nás a pokračovat v "opatrování naší planety", ani netuší, co je vlastně zajímá, mají problém vybrat si mezi tolika možnostmi a tak si pro jistotu nevybírají vůbec. Nejsou to všichni, je spousta výjimek, ale je o tolik pohodlnější stěžovat si, jak se nudíme, než skutečně něco začít dělat, že hledat výjimky je čím dál složitější. Lákavé programy v televizi, nesčetné informace na internetu a sociální sítě, které téměř berou potřebu scházet se s někým osobně jsou dnes pravými a téměř jedinými aktivitami lidí do 20 let a nejvíce právě v případě mají-li zázemí v rodině a nejdou-li na vysokou školu.

Čí je to vlastně chyba? je to chyba rodičů, kteří nepomohou svým dětem vybírat z možností, z kroužků, nebo samotných lidí v tomto věku? Touhle otázkou se zabývám poslední dobou čím dál častěji. Je mi 22, studuji vysokou školu a šla jsem studovat to, co jsem dělala do té doby jako koníček. Rodiče se mě nikdy nemuseli ptát na to, co chci vyzkoušet, v tomhle ohledu jsem si to řekla vždy sama, přesto mám dost často pocit, že mi něco uniká, že bych chtěla vyzkoušet ještě tohle a tohle. Nezbývá mi na to, ale žádný čas. Znám hodně lidí, kteří rádi tvrdí, my něco dělat chceme, ale nevíme co, nic nás nebaví, už ani koukat na televizi, tam nic nedávají, ale co máme dělat?

Lidi zkuste žít, zkuste nějaký sport, jeďte do muzea, nebo třeba zkuste ruční práci, začněte jezdit na koně, přihlaste se do turistického klubu, jezděte na výlety, zapátrejte v dětských snech o tom, co jste chtěli dělat a zkuste to! Bude sto stát možná peníze, je to dražší než dívat se na televizi, nebo surfovat po netu, ale není to přece jenom lepší varianta? Člověk pravděpodobně žije jenom jednou a my máme štěstí, že můžeme tolik věcí. Pojďme je začít využívat...