Září 2008

Naprostá ignorace

28. září 2008 v 21:50 | Martík |  Moje :o)
Minulý týden (18. - 24. 9.) jsem byla na dílně tvůrčího psaní v Jičíně. Toto je vytvořeny dramatický text který vznikl z tohoto zadání.
Zadání: Manželka se vrací domů z noční, doma najde souseda, který sedí vyděšeně na koberci a nad ním je její manžel, je oběšený, zakřičí. V tu chvíli přijde k ní do bytu policista, kterého zavolal soused a druhý soused, který se probudil manželčiným křikem, policista začne vyšetřovat. Nikoli však sebevraždu manžela, ale co dělal soused v jejich bytě. Soused 3. přijde vzbuzen zásahem policisty. Ženy ani jejího manžela si nikdo nevšímá, proto se nakonec přizná k vraždě sama. Její manžel si ji nikdy moc nevšímal, práce noční hlídačky ji neuspokojovala, a tak doufala že tímto si ji někdo všimne. Ovšem opak je pravdou.
Postavy: 3 sousedé, policista, manželka

Karla přichází domů a na koberci spatří svého souseda
Karla: Dobrý den, co děláte v mém by… panebože, panebože můj manžel (křičí)
Zvonek: Crrr
Karla: (vyděšeně): Kdo je tam?
Policista: Policista
Karla: Co chcete?
Soused1: To je v pořádku, zavolal jsem ho.
Karla pustí dovnitř policistu a s ním i druhého souseda
Karla: Dobrý den, pojďte dál.
Soused2: Dobrý den, promiňte, že obtěžuji, probudil mě křik.
Policista: Můžete mi vysvětlit, co se tu stalo?
Karla: Přijdu domů z noční směny, na koberci sedí pan Novák a nad ním visí můj manžel. Začala jsem křičet.
Policista: Kdo to ohlásil?
Soused1:
Soused2 se posadí na pohovku a zaujatě poslouchá
Policista: Kdo jste?
Soused1: Pan Novák, její soused.
Karla: Ale…
Zvonek: Crrrr
Policista: Co jste tu dělal?
Karla: Dobrý den, přejete si pane Smolíku?
Soused3: Dobrý den, všiml jsem si policejního auta před domem a u vás zaslechl hluk, je všechno v pořádku?
Karla: (plačtivě): Oběsil se mi manžel.
Soused3: To je mi líto.
Soused3 se připojí k sousedovi2
Policista: Takže, ještě jednou. Vy jste tedy spal a probudilo vás zvláštní nutkání podívat se k sousedům jestli se tam náhodou něco neděje?
Soused1: Ano
Policista: A co klíč?
Karla: Co klíč? Jaký klíč? Mě se tu oběsil manžel!!
Soused1: Měl jsem ho. Jednou jsem ho dostal kvůli krmení jejich kočky, když byli pryč.
Soused3: Nevrátil jste jim ho?
Soused1: Ano, ale udělal jsem si náhradní, kdyby na tu kočku někdy zapomněli a třeba odjeli.
Karla: (k policistovi): Prosím vás, oběsil se mi tu manžel. Můžete to konečně už nějak řešit?
Policista: (ke Karle) Myslím, že jste mu neměla dávat ten klíč nebo jste se měla aspoň zeptat jestli nemá náhradní.
(k sousedovi1) Takže, co jste tu děla doopravdy?
Karla: Ale…
Soused2: Pane policisto, prý se tu ztrácí dopisy a pohledy. Chudák nebožtík se mi s tím svěřil.
Policista: Takže dopisy, jo? A co mi k tomu můžete říct pane Novák?
Soused1: Víte, já jsem tak strašně sám, žena mi umřela před rokem, děti se ke mně nehlásí…
Karla: Vid někdo tu mrtvolu nahoře? To je můj manžel, čert vem dopisy, čert vem pohledy, zabil se mi manžel, můžete mě někdo vnímat?
Soused3: Jak můžete být tak necitlivá, on se nám tu svěřuje a vás pořád zajímá pouze ten oběšenec. Buďte už konečně zticha a nerušte pana policistu v práci.
Policista: Takže vy jste tady hledal nějaké dopisy nebo pohledy?
Soused1: Ano, před Vánoci si je lidé posílají a mě nic nepřišlo.
Soused2: Kdybych věděl jak trpíte, jistě bych vám něco poslal.
Soused3: Ano, netušil jsem v jak strašné jste situaci.
Policista: Myslím, že bychom se mohli domluvit a napsat panu Novákovi společně.
Karla: Tak dost!! Já to byla!! Já ho zabila, chtěla jsem aby to vypadalo jako sebevražda, ale byla to vražda. A vrahem jsem já!! Já!
Policista: (při vytahování pout): A jaká je vaše přesná adresa pane Nováku?

Stalo se to vůbec??

28. září 2008 v 21:46 | Martík |  Moje :o)
Stál v parku a přemýšlel o událostech dnešního dne
Stmívalo se a mezi stromy problikávali poslední paprsky slunce
Unavené oči, dívající se na západ si mne
A na lavičce poslouchá jak cvrčci vržou tence
Tohle ráno nasedl do auta a vyrazil na cestu dlouhou
Stála na silnici a mile se na něj smála
Nastoupila do auta, vezl ji jen chvilku pouhou
Vyprávěla mu, jaká záhada se v okolí udála
Prý tajemný předmět celé město trápí
Zjevuje se všude, je rychlý jako blesk
On nechodí, létá nebo spíš vzduchem se valí
A vždy když se objeví ozve se ,,plesk"
Tedy vjel do toho města a začal tam pátrat
Ten předmět hledal snad úplně všude
Začínal ovšem pomalu chápat
Že to tak snadno nepůjde
Nevzdal to, ne , to on by neudělal
On metrem se vydal na výlet
A hle z uličky metra spatřil co hledal
A začal radostí kvílet
Však mihnutí v uličce metra onoho,
Vyděsilo ne málo lidí
Pustil se za tím, oni křičeli: ,, Do toho!"
Aby viděl, že toto s ním sdílí
Předmět byl sice dost rychlý
Však docházela mu síla
Usadil se na zídku a odpočívá
Doufá, že si ho muž nevšimne
Muž se zastaví a s úsměvem hlavou kývá
Stojí v parku a na západ si oči mne
Předmět zmizel a už se neobjevil
Možná to byl jen sen pouhý
Sedl si na lavičku a přemýšlí o událostech dnešního dne
Byl to jen sen a byl opravdu dlouhý

Nezapomeneme

28. září 2008 v 21:45 | Martík |  Moje :o)
Tato báseň je inspirovaná Jičínským hřbitovem.
Zemřeli manželé, zemřeli děti
Příbuzní, přátelé vynáší smetí
A den a noc jsou stejný neustále
A život pokračuje neúprosně v koloběhu dále
Ať jsou zde či nejsou dějí se stále stejné věci
Hodiny zas nejdou a cukroví je v peci
Dnes zdobí se stromeček, zítra to budou kraslice
A pozítří se pod májkou pálí čarodějnice
Zas slunce spí a hned zas vstává
Tady je sníh a tuhle tráva
Ale kdo vzpomene na ty, které nevidí
Dnes musí do práce a pak se uvidí
Zítra zas zábava, převléknout postele
Zemřeli děti a zemřeli manželé