Květen 2008

Citátky 2

30. května 2008 v 17:05 | Martík |  Básničky a citáty
  • Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné. (Antoine de Saint-Exupéry)
  • Užívej si života, právě po těch starých zlatých časech se ti bude stýskat.
  • Jakmile se dostaneme na nějaký kontinent, začne ten kontinent rychle stárnout. (Ernest Hemingway)
  • Číňané šetří dnešní výdaje na zítra, Američané utrácejí zítřejší úspory už dneska.
  • Smaslem života by nemělo být nechat se unášet větrem, ale naučit se vněm plachtit...
  • Když nám dojdou argumenty můžeme začít nadávat.
  • Když ztrácíte půdu pod nohama, může to znamenat, že létáte.(Jeogenij Dvorjančnikov)
  • Jsme jenom výsledkem dlouhé série biologických náhod. Nemáme však důvod, abychom si mysleli, že jsme ve vesmíru první, poslední nebo nejlepší.
  • Nychystám se kritizovat jen nemohu pochopit, jak někdo může napsat takovou hloupost.
  • Optimismus je nedostatek informací. (Jan Keller)

Ve dvou je možno dát si schůzku... - Básnička

28. května 2008 v 14:29 | Autora neznám |  Něco ke čtení :o)
Ve dvou je možno dát si schůzku.
Nebo hrát partii o mistra ulic.
Nebo si rozdělit veliká tajemství
na stejné poloviny.

Ve třech lze závodit
o všechno na světě.
Rozsoudit první spor
na smrt a na život
A milovat -
a žárlit.

Ve čtyřech se dá šetřit
třeba na závodní loď.
Nebo hrát na pravdu.
Nebo se rozběhnout
přes pole, přes lesy
na všechny strany světa

V pěti je možno chodit po skalách.
Založit kutálku.
Či zažhžnout ohýnek
a ochránit ho před vichrem
a bouří

V šesti lze napnout síť
a nalajnovat hřiště.
Postavit malý jez.
Či zkoušet divadlo
o samé dobré pravdě.

V deseti...
Ve stu...
V tisíci...
lze křičet na lesy-
a zkoušet zázraky
a vědět najisto
že není strach
být sami.

Ale jsme rádi i sami.
Máme své chvíle němých smůtků
a sladkých iluzí
máme své minuty divné plachosti
a vteřiny úzkostného ticha.
Jako se zastavují ptáci v letu.
Jako ustrne voda mezi kameny.
Pak zveme k sobě hudbu.
Zveme k sobě knihy.
Zveme k sobě verš,
ve kterém jak by se srazila
všechna moudrost
i bláhovost světa.
Smějeme se sami pro sebe jako blázni.
Utíráme si tajně oči
a zatahujeme záclony v oknech,
protože věříme,
že za to může slunce.
Je to čas naší samoty.
Před kterým darmo utíkat -
chceme-li se zas brzy vrátit tam,
kde je naše zamluvené místo.
Ještě dychtivější.
Jeětě citlivější.
Ještě chápavější.
Neboť samota není ani slabošství,
ani hanba.
Samota je jen hlad po něčem krásnějším
a pravdivěším než bylo dosud.

Zajímací myšlenky

28. května 2008 v 14:10 | Martík |  Básničky a citáty
  • Nejsou malé a velké starosti,
nejsou dospělí a děti.
Jsou jen lidé a být člověkem
není tak jednoduché.
  • Upřímní jsou jenom děti, blázni a filosofová, proto se děti bijí, blázni zavízají a filosofové nechápou.
  • Říkáš, že miluješ slunce, ale když vykoukne, schováš se do stínu.
    Říkáš, že miluješ déšť, ale když se rozprší, vytáhneš deštník.
Říkáš že miluješ noc, ale když se setmí, jdeš spát.
Tak se jenom bojím, že někdy řekneš miluju tě.
  • Lepší dny bez jídla, než jeden bez čaje. (Čínské přísloví)
  • Všichni na jednom jevišti
velikého světa stojíme
a cokoliv se tu koná
všech se týče. (J.A.Komenský)
  • Není-li tu ten, komu chci vynadat, vynadám tomu, kdo tu je.
  • NEUSTÁLE ROSTE OKRUH TĚCH, KTEŘÍ MI MOHOU KDYKOLIV POLÍBIT PRDEL!!!

Bez obav - básnička

28. května 2008 v 13:56 | Konstantin Biebl |  Něco ke čtení :o)
Nedávno četl jsem
Senzační knihu
Nebyl to Sever
Proti Jihu
Četl jsem H.G.Wellse
Možno mu věřit?
Nelze
Nechce se mi dělat
Žádnou paniku
Ale je pevně přesvědčen
Že všechno lidstvo spěje
K rychlému zániku
Všechno lidstvo prý co nejdříve zahyne
Píše ve svém rozumu v koncích
Zbudou jen malé stopy po Laponcích
Malé stopy ve sněhu a možná že ani ne
Ta doba prý není daleká
Že od pólu k pólu
Nepotká člověk
Člověka
Nějakou docela malou šanci
(Svědkem mu všichni svatí)
Mají jen Lovci lebek
A Papuánci
Dobráci parukatí
Zůstanou je Křováci v křoví
Ani to však není jisté
Možná kdoví
Něco prý děje se ve vesmíru
Někteří lidé ztratili rozum
Někteří víru
Četl jsem H.G. Wellse
Možno mu věřit?
Nelze

Citátky

28. května 2008 v 13:12 | Martík |  Básničky a citáty
  • Pořádek je pro blbce, inteligent ovládá chaos
  • Ráno je sice moudřejší večera, ale v počtu autohavárií se to neprojevuje.
  • Když se lidé sejdou, aby se pobavili, obvykle se nejraději baví o tom, jak se bavili jindy.
  • Štěstí vzniká jen coby vedlejší produkt - stejně jako koks. (A. Huxlej)
  • Ze všech tvorů a živočichů pouze člověk jí, ačkololiv nemá hlad, pije ačkoliv nemá žízeň a mluví ačkoliv nemá o čem.
  • Dvě věci jsou nekonešné vesmír a lidská hloupost. Ale u vesmíru to není tak jisté.

Dětská křížová výprava do zaslíbené země - básnička

28. května 2008 v 11:31 | autora neznám |  Něco ke čtení :o)
Nazývali je netečná generace

a sami byli zbabělostí opilí
nutili je zpívat a radovat se
a jejich synové jim vyčítali že je zplodili
Šetřili síly aby mohli šířit násilí
prodávali Boží tělo jako potravu
ve jménu moci otců Bohu zasvětili
dětskou křížovou výpravu
Dějiny válek je ovívaly vůní vějířů
zástupy matek vyšívaly ornamenty na monstrance
korouhve otců vlály kolem stolů verbířů
a bubny bubnovaly hymnu netečné generace

Bojovým heslem jim bude nesvoboda
štítem čítanka a zbraní holé ruce
znamením kříž svěcenou vodou nuda
pancířem nevinnost a kruté dětské srdce

Cestou do svaté země tpěly nemocemi
na čelech měly vypálená jména žen
plodily náhodně děti sami jěště dětmi
před sebou ráj anděly s kyticemi
za sebou poušť oheň a soudný den
Bloudily zemí a dětskými meči odplaty
dávaly život za smrt údery bubnů omámeni
starci je vítali s hračkami a květy u brány
a dětská armáda jim oplácela utrpením
Nosili malé válečníky jako bohy na rameni
prosili slunce aby svítilo na věky
a malí křižáci únavou míru opojeni
házeli amulety jako loďky z kůry do řeky
A vlny omývali obrázky dětské víry
vínem pravdy trpčím nežli víno lži
moudřejší pokolení je povolalo s hanbou zpátky
dali se na cestu tak něžní zmatení a zastrašení

Bojovou zástavou jim byla pokora
štítem čítanka a zbraní holé ruce
chlebem vidina svobody a vodou vina národa
pancířem pokání a odpuštěním kruté dětské srdce

Šli s hlavou svěšenou pod vítěznými oblouky své země
zpovídali se rodičům z hříchů svých vlastních vrstevníků
a slunce zapadlo tak hrozivě a temně
za sochy z kostí dětských mučedníků
Utrpená strádání nesli na skráních spletené do kytek
plakali na znamení míru který jednou zvítězí
vlastní otcové je pochytali jako dobytek
a prohlásili sami sebe vítězi
V těch navrácených dětech ztratili sami sebe
odsoudili se k samotě svou vlastní nenávistí
vyvraždili svou vlastní výpravu do zaslíbené země
tak nicotní ubozí a sebejistí

Osudem otců bude navždy zbytečnost
svědomím čítanka a holé dětské ruce
odplatou nenávist výčitkou netečnost
prokletím vzpomínka na jejich vlastní dětské srdce