Tetovač

23. dubna 2007 v 8:27 | Martík |  Něco ke čtení :o)

Tetovač - Daneila Fischerová


Bůh stvořil Prvního člověka a ten bloumal rájem a čekal, co s ním bude dál. Už se trochu nudil a byl zvědavý na všechno, co se kde šustlo. Jednou zase nakukoval přes plot a uviděl něco velmi zábavného. Za plotem ráje totiž seděl čert.
,,Kdo jsi a co to děláš?" oslovil ho první člověk.
,,Tetovač, těšímě!" řekl čert. ,,Vidíš ty jehly a ty barvy? Vidíš tu kůži a ten divukrásný obraz, který na ní vzniká? Tak víš, co dělám. Tetuji."
,,Stejně ti nerozumím," řekl První člověk. ,,K čemu to má být?"
,,Když něco vytetuji, dělám přesně to, co dělá Tamten v ráji. Stvořím to. Kdybych ti třeba vytetoval na hruď Já jsem chytrý, budeš chytrý. Když ti vytetuji Já jsem krásný, budeš krásný. A tak dál."
Prvního člověka to nadchlo.
,,A vytetoval bys mi Já jsem šťasný? Já totiž velmi chci být šťastný, víš?"
,, Ale s největší ochotou, potěšení je na mé straně!" zamnul si chlupaté ruce čert.
První člověk se přehoupl přes plot ráje a čert se dal do díla. Jenže běda. Každý vpich byl jako rána dýkou. Bylo to poprvé od stvoření světa, kdy Člověka něco bolelo. Člověk na to nebyl zvyklí. Začal křičet:
,,Dost já už to tetování nechci!"
,, Nechceš, tak nechceš! Máš ostatně svobodnou vůli, že?"
Čert bleskurychle zbalil jehly a byl v trapu. Člověk s brekem zůstal stát za rajským plotem. Čert už ten svůj nápis nikdy nedotetoval.
A pak ten příběch pokračoval, jak ho všichni známe. Člověk šel do světa a pořád tam nějak nemůže být šťástný. Na hrudi má dodnes jen to první slovo: Já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.